BLOG

---

V pondělí zablokovalo Polsko a Maďarsko přijetí rozpočtu EU na léta 2021–2027 a hrozí jeho vetováním za předpokladu, že z něj nezmizí jako kriterium pro rozdělování dotací zásada „vlády práva“. Takhle řečeno jednání obou zemí vypadá na první pohled hanebně. Proč by Polsko a Maďarsko neměly dodržovat právo? Copak nechtějí právní stát? Naše proevropská média dlouhodobě bičují tyhle dva státy, že odmítají v Bruselu pokleknout, sklonit šíji a políbil vladařský prsten Evropské komise. Tenhle archaický symbol nadvlády je totiž opravdu klíčem k tomu, co je „vláda práva“.
Absolventi právnických fakult si odnášejí titul JUDr. Tenhle titul vznikl ve středověku a byl odvozen z latinského Juris utriusque doctor, což znamenalo doktor obojího práva, tedy římského (civilního) a kanonického (církevního). I temný středověk tedy věděl, že v reálném životě koexistují různé právní systémy, protože existují zákony univerzální a parciální, vyjadřující různé úrovně moci. A zákon, jak známo, vždycky vyjadřuje zájmy vladařů.
Ve středověku tedy vedle sebe existovala práva dvě. Kanonické bylo univerzální církevní a jednotně platilo v celém křesťanském světě. Definovalo ideologii křesťanství, chování křesťanů a zásady fungování církevního kléru. To římské, tedy civilní, pak bylo právo zemské, protože každý panovník si na svém území vyhlašoval vlastní zákony, které se týkaly reálného chodu země, způsobu vládnutí, obsazování úřadů a soudů, výběr daní, finanční záležitosti koruny i lidí, trestní právo atd.
Lisabonská smlouva v principu připouští v Evropské unii dvojí právní rovinu – centrální a zemskou. Jenže nikde není definováno, zda jsou rovnocenné, či zda to evropské smí diktovat zemskému právu. A co je horší, není v ní jasně rozděleno, kam až může jeden právní systém zajít na úkor druhého. Samozřejmě mi teď budou odborníci na právní systémy odporovat a předloží tisíce stránek různých definicí a výkladů, ale právě v tom je zakopán onen pes právního úpadku moderní Evropy. Zákonů je tolik a schvalují se na tolika místech, že právní myšlení jednotlivých zainteresovaných institucí není kompatibilní, natož pak právní potřeby jednotlivých zemí. Lidově řečeno, je v tom neuvěřitelný bordel a závisí nikoli na zákonech, ale na tom, kdo nejhlasitěji křičí a má za sebou více novinářů.
I ve středověku se samozřejmě ve jménu boje o moc snažil papež nadřadit kanonické právo tomu římskému, aby získal kontrolu nad světskou mocí. Stejně tak se i dneska snaží Evropská unie bezpodmínečně ovládnout své členy a chce nařizovat vše. Počínaje tím, kde a komu se mají klanět, až po to, jaké toaletní papíry se mají užívat a kolik, abychom šetřili životní prostředí a práva menšin.
Stručně řečeno, boj Polska a Maďarska není o tom, že by tyhle země nechtěly dodržovat právo. Jen chtějí, aby Evropská unie respektovala jejich zemský právní systém, který vychází z potřeby té které země a jejího lidu. V obou případech jde o vlády, které získaly v demokratických volbách drtivou většinu hlasů voličů. A demokracie je přece jen a pouze o tom, že si lidé ve svobodných volbách rozhodnou, jak chtějí žít a kdo má vládnout. Ne uřvaná menšina a aktivisti na ulicích, ale většina rozhoduje!
Takže v boji o „právní stát“ nejde o ideály, ale o moc. Jde o to, zda bude v Evropě vládnout jako jediné diktátorsky prosazované právo, vyhlašované Bruselem, nebo zda si jednotlivé země udrží autonomii v tom, jak mají vlastně v rámci EU existovat. Je to stejný rozpor, jaký po staletí vedl k válkám mezi papežem a jednotlivými křesťanskými panovníky.
Správně definováno by tedy mělo být Evropskou komisí řečeno, že na evropské dotace má nárok jen ten, kdo bude slepě poslouchat Evropskou unii a její zákony bude bez protestu prosazovat doma. A nepodnikne nic, co by sice chtěli lidé dané země dělat, ale pokud by se to Bruselu nelíbilo, svým lidem to nedovolí. Spor o „vládu práva“ je sporem o další krok k převzetí moci Bruselem (a v pozadí samozřejmě Německem) nad celou Evropou.
Je proto krátkozraké kritizovat Polsko a Maďarsko proto, že hájí své státní zájmy. Jistě, mnohým z nás se nemusí praktické kroky těchto zemí líbit, ale o to nejde, jde o filozofickou a právní podstatu celého sporu. Má národ právo svobodně se rozhodnout? Mají lidé právo hájit své představy o vlastním životě? Musí většina slepě poslouchat menšinu? Platí mechanismus demokratických voleb, že zvolení představitelé země realizují v politice zájmy těch, kteří je zvolili? A jsou vlády jednotlivých zemí svéprávné nebo jsou poskoky Bruselu?
Maďarsko a Polsko určitě poskoky Bruselu být nechtějí a nebudou. Necouvnou a uvidíme, k čemu to celé povede, protože už teď je Evropská unie paralyzována svou neschopností a arogancí. Upřímně si přeji, abychom ani my nebyli poskoky Bruselu a v rámci V4 tyhle své „prozíravější“ sousedy podpořili. Jde totiž o budoucnost upadající Evropy.

Zpět na blog

---