ČASTÉ DOTAZY


Nakolik jsou příběhy v historických románech a detektivkách věrné? Staly se?

Na první pohled to vypadá svůdně – jsem historik a je tedy legitimní, že budu pravdivě a zcela věrohodně zobrazovat dějiny. Leč není to tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Písemných dokumentů ze středověku se dochovalo, obrazně řečeno, jako za krejcar uranu. Jen ten, kdo se věnoval studiu té doby nikoli z učebnic, ale hledal v kronikách a listinách, ví, jak málo máme informací. Ani v případě panovníků si nejsme někdy jistí, kdy se narodili a o tom, jak žili, nevíme téměř nic. Soukromí nebylo hodno pozornosti kronikářů, a pokud něco zapsali, většinou to je spíše oslavná legenda nebo naopak pomlouvačný výpad. A pokud víme o panovnících málo, o prostém lidu skoro nic. V případě zločinů se nic nezapisovalo, teprve z doby po husitských válkách známe stručná soudní akta.

Navíc je třeba si uvědomit, že román není vědecké dílo. To je sice každému v teoretické rovině zřejmé, ale v praxi pak nejeden čtenář hledá srovnání s učebnicemi. Ve světové literatuře nenajdete autora, jehož historický román by zcela přesně odrážel dobu, v níž se odehrává. To totiž s ohledem na mezery v pramenech nejde ani ve vědeckém díle.

Pokud píši historický román (Přemyslovská epopej, Husitská epopej), pak se samozřejmě snažím o maximální míru pravdivosti děje, charakteru postav, reálií a vůbec všeho, co se v příběhu objeví. A snažím se do děje vložit maximum možného, co lze najít v pramenech.

Pokud však jde o historickou detektivku, pak musím vždycky nadřadit příběhy dílčím reáliím. Zasazuji je sice do historicky věrného prostředí a snažím se, aby postavy jednaly tak, jak mohli lidé ve středověku myslet a jednat, ale v detailech si musím některé údaje vymýšlet (například jména jednajících postav). I když se tedy nejedná o rekonstrukcí historické události, lpím na tom, abych zobrazil věrohodně hodnotový systém doby a psychologii středověkého člověka s jeho pozitivním přístupem k světu, étosem pravdy, víry, milosrdenství, přirozenosti a touhy po přežití v krušných podmínkách tehdejší reality. Ale vlastní příběh je samozřejmě literární fikce.

Zpět na dotazy