Autor    Historická beletrie    Pro děti    Literatura faktu    CD & DVD    Talk Show    Objednávka
English version



  Hříšní lidé Království českého  

Zdislava a ztracená relikvie
nakladatelství MOBA Brno
rok vydání : 2003
počet stran : 286


Z pátrání po trnu z Kristovy koruny ztracené i s relikviářem se vyvine téměř mystický případ. Vyšetřování navíc zkomplikují další zločiny. Co spojuje vražda měšťana z Jablonného a znásilnění jeho mladé manželky s podivným soubojem v hrádeckém šenku? Královský prokurátor a správce hradu Bezděz Oldřich z Chlumu hraje o čas ... .



Ukázka z knihy

"Čeho se bojíte, urozený pane? Stal se nějaký zločin, o kterém bych měl vědět? Nebo si myslíte, že chce někdo nějaký zločin spáchat?"
"Těžko říci," odpověděl trochu rozpačitě Havel. "Získání trnu z Kristovy koruny a vysvěcení relikviáře jsou určitě tím největším, co jsem kdy ve svém životě dokázal. Tím jsem si jistý. Možná jsem z té zodpovědnosti unavený a na některé věci se dívám zbytečně s obavami. Ale nesmím zanedbat nic, co by mé dílo zhatilo! V tom se mnou jistě souhlasíte, pane Oldřichu?"
Královský prokurátor přikývl a s překvapením si uvědomil důvěrnost oslovení. Až dosud ho Havel z Lemberka oslovoval zásadně titulem jeho úřadu. Teď to snad bylo poprvé, kdy mu řekl křestním jménem. Bylo to kvůli Ludmile?
"Začalo to už loni. Vlastně hned, jak jsem koupil tu vzácnou relikvii. Když mi pan Girolaimo prodával trn z Kristovy koruny, radil, abych ho nechal do Čech odvézt slavnostně a s náležitým doprovodem. Ale to bych udělal i bez jeho rady," začal své vyprávění Havel z Lemberka.
"Poslal jsem do Francie početnou družinu. Pan Girolaimo předal mým lidem zapečetěnou truhličku a oni se vydali zpět. Někdy v té době se tu objevil otrhaný žebravý mnich, který neuměl česky, dokonce ani německy. Naštěstí ovládám latinu," dodal s neskrývanou pýchou. "Řekl, že přichází z Francie od Girolaima z Monseratu. Předal mi kožený váček. V něm byl ve špinavých hadrech zabalen trn z Kristovy koruny a dopis od pana Girolaima.
Psal, že na cestách není bezpečno a proto bude lepší, když si všichni budou myslet, že trn z Kristovy koruny je u mých lidí.
Jim předal jen prázdnou truhličku a pokud dojde v pořádku, omlouvá se mi za tohle divadlo. Skutečnou relikvii posílá po spolehlivém muži. Jak se později ukázalo, jeho obavy nebyly plané. Z mých lidí se nikdo nevrátil. Nevím, co se přesně stalo.
Jen jsem se dozvěděl, že mou družinu přepadl někde v severní Francii početný oddíl rytířů a všechny muže pobil. Truhlička samozřejmě zmizela. Kdo to udělal se zjistit nepodařilo."
"Šikovné. Ten Girolaimo se mi začíná líbit," uniklo Oldřichovi z úst. Hned ale omluvně dodal: "I když je kacíř, já vím. Ale pobití vašich lidí ještě nic neznamená. Kupce přepadají lupiči na cestách denně. Kdo ví, kolik se všude potuluje loupeživých rytířů!"
"Jistě, to jsem si říkal také," potvrdil Havel. "Přesto mi bylo divné, proč přepadli zrovna mé lidi. Vždyť s sebou měli jen trochu peněz na cestu domů. Kromě truhličky, v níž měla být relikvie. Kdyby je přepadla banda lupičů, budiž. Ale proč by moji lidé zajímali družinu rytířů? Jediným důvodem musela být relikvie. Dala by se znovu prodat. Nepochybuji, že dobře. Jenže jak by se o ní ti rytíři dozvěděli? Vše bylo tajné!"
"Slyšel jsem," potvrdil zamyšleně královský prokurátor, "že u podobných skvostů, jako je trn z Kristovy koruny, si nikdo neláme hlavu, jak je prodávající získal. Hlavně, aby byly pravé. O té vaší pochybovat nikdo nemůže. Celá Francie ví, že ji kdysi přivezl ze Svaté země jeden z rytířů Gottfrieda z Bouillonu. Cena toho trnu je určitě závratná. Netroufnu si odhadnout, kolik zlata by se za něj dalo dostat."
"Hodně," usmál se pán z Lemberka. "Ti lupiči museli vědět, co mí lidé vezou. Někdo je musel sledovat celou cestu už od pana Girolaima. Monserat leží na svazích Pyrenejí, tedy na jihu Francie. Proč je ale přepadli až daleko na severu? Proč je neoloupili hned někde v Pyrenejích? Nenajdete lepší terén pro přepadení, než v horských údolích tam na jihu."
"Třeba proto, že je chtěli oloupit někde poblíž sídla velmože, jemuž měli relikvii prodat. Určitě by nebylo bezpečné, aby s ukradeným trnem z Kristovy koruny jeli napříč celou Francií."
"To je možné," souhlasil Havel z Lemburka a přemýšlel. Pak pokračoval. "Někdy kolem vánoc projížděl Jablonným jakýsi francouzský kupec. Nikdy předtím tu nebyl. Jen náhodou jsem se od rychtáře Kryšpína dozvěděl, že se všude vyptával, zda se mi podařilo trn z Kristovy koruny získat. Protože jsem relikviář objednal u zlatníka, který je shodou okolností rychtářovým bratrem, měl tu zprávu z první ruky. Hned jsem za tím kupcem poslal vojáky. Pročesali celé okolí, ale jako by se do země propadl. Na žádném tržišti se neobjevil. Myslíte, že by kupec před vánoci vynechal nějaký trhy, které by měl na cestě?"
"Pokud by prodal již dříve všechno zboží a neměl co nabízet, mohl by spěchat domů," namítl královský prokurátor.
"Ano, ale rychtář tvrdil, že sem přijel s vozem, který zdaleka prázdný nebyl. Ne, to nebyl žádný kupec, ale vyzvědač. Jenže čí?"
"Umím si představit, jak se tvářili lupiči, kteří ukradli zapečetěnou prázdnou truhličku. Pokud krádeži věnovali tolik času, určitě chtěli vědět, co se vlastně s relikvií stalo. Když zjistili, že se dostala bezpečně na Lemberku, mohli celou věc pustit z hlavy."
"Nebo mohli vymyslet jiný plán, jak trn z Kristovy koruny získat," zavrtěl nesouhlasně hlavou Havel. "Já byl hlupák, že mi tohle nedošlo dřív. Omlouvá mě jenom to, že až do včerejšího dne byl klid. Jenže včera někdo zavraždil zlatníka Ruprechta, který relikviář zhotovil. Rychtář mi dneska hlásil, že vraha už má, brzy se dozvíme víc. Vrah zlatníka okradl a jeho ženu znásilnil."
"Jak by to mohlo souviset s relikvií?" pochyboval královský prokurátor.
"Třeba to s ní skutečně žádnou souvislost nemá. Ale to, co následovalo, zpochybnit nelze. Včera ráno se v hradní kapli konala slavnostní mše. Během ní jsem trn uložil do relikviáře.
Po mši dal děkan Leonard relikviář do sanktuaria. Dneska ráno, když připravoval ranní bohoslužbu, si všiml, že někdo musel v kapli být. Pamatoval si přesně, jak relikviář ukládal. Teď stál trochu jinak. Někdo s ním hýbal, i když se nic neztratilo."
"To je divné," vrtěl hlavou Oldřich. "Určitě tomu přijdeme na kloub, urozený pane. Vše, o čem jste mi zatím vyprávěl, mohou mít na svědomí pouze lidé. Vy jste ale na začátku hovořil také o ďáblovi. Stalo se ještě něco? Něco, co se nedá tak snadno vysvětlit?"
Havel z Lemberka chvíli mlčel a pak tiše řekl: "Když sem ten žebravý mnich přivezl trn, strhla se v noci strašná vichřice.
Vítr polámal vrbu, která stojí na spodním nádvoří a jedna větev rozbila okno hradní kaple. Jako by to bylo varování. A potom, když byl relikviář hotový, měla Zdislava divné vidění. Mrtvý černý kocour. To je neklamné ďáblovo znamení, to jistě víte?"
"Copak jsem inkvizitor?" trochu rozpačitě se ohradil královský prokurátor. Přestože viděl už hodně lidských špatností, na ďábla příliš nevěřil.
"Na Grabštejně jste při inkvizičním tribunálu prokázal mimořádné znalosti. Takové, že inkvizitor, kterého sem poslal míšeňský arcibiskup, musel odjet s ostudou."
"Ale to jen proto, že chtěl zločin, který měl na svědomí člověk, svést na ďábla. Na nevinnou pomatenou dívku, kterou obvinil z čarodějnictví."
"Souhlasím s vámi, pane Oldřichu," unaveně se usmál Havel.
"Někdy jsou lidé zlí skoro jako sám ďábel. Ale já se ptám, proč by se ďábel zajímal o svatou relikvii? Nejsem učený teolog, nicméně jedno vím jistě. Trn z Kristovy koruny mi chtějí vzít!"
"Podezíráte někoho?"
"Sám vidíte, jak to na hradě vypadá. Dal jsem purkrabímu příkaz, aby nikomu nebránil navštívit naši kapli. Venku táboří desítky zbožných lidí a jejich duše mají právo na útěchu. Děkan Leonard naříká, že je v jednom kole."
Oldřich rychle přemýšlel. "Hrad se na noc zavírá. Pokud by chtěl někdo otevřít sanktuarium a hýbat s relikviářem, během dne by to bylo nebezpečné. Děkan Leonard tam tráví většinu času a stále někdo přichází nebo odchází. Z toho vyplývá, že relikvii si ten neznámý musel prohlížet v noci. Bydlí tedy na hradě, ne venku v táboře. Tím by se nám okruh podezřelých podstatně zmenšil."
"Na Lemberku je zatím jen pár nejbližších rodinných přátel.
Oficiální hosté ještě nedorazili. Kromě nich tu dneska spali jen dva cizinci. Za Mauricem včera přijel jeho dávný přítel. Od té doby jsou stále spolu. Druhým je vyslanec dánského krále hrabě Knut." Havel z Lemberka se zarazil a pak si vzpomněl. "Jsem to ale... Hrabě za mnou přišel po snídani s nabídkou, že trn z Kristovy koruny koupí pro svého krále. Nabízel mi ještě mnohem více, než jsem zaplatil já. Co když si relikvii v noci prohlížel on?"
"Mohlo to tak být. Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Možná proto si relikvii prohlížel. To vysvětluje, že kdosi s relikviářem hýbal, ale nic se neztratilo."
"Přesto jsem nařídil, aby vchod do kaple hlídala dnem i nocí stráž. Když jsem relikvii odmítl prodat, kdo ví, co by ho mohlo napadnout?"
Do sálu vrazil udýchaný purkrabí. "Urozený pane," ukláněl se.
"Stala se strašná věc. Paní Zdislava..."
"Co se stalo mé ženě?" vyskočil Havel z křesla bledý strachem.



  e-mail :