Autor    Historická beletrie    Pro děti    Literatura faktu    CD & DVD    Talk Show    Objednávka
English version



  Hříšní lidé Království českého  

Záhada zlaté štoly
nakladatelství MOBA Brno
rok vydání : 2003
počet stran : 256


Po cestě z královských dolů v Jílovém u Prahy se nevysvětlitelným způsobem ztratí truhlice plná zlata. Král Přemysl II. Otakar povolá Oldřicha z Chlumu, protože je jasné, že v pozadí musí stát někdo z předních šlechticů. Panoš Ota ze Zástřizlí začne v přestrojení za horníka pátrat ve zlatonosném revíru.



Ukázka z knihy

Když došli k vozu, nařídil Diviš Křivákovi zapálit louči a svítit mu. Pak začal pomalu prohlížet náklad. Otevíral truhlice a prohraboval se v nich. Každý pytel rozvázal, prohlédl a potěžkal. Nespěchal. Čekal na smluvený signál.
Náčelník lupičů nervózně přešlapoval u vozu. Několikrát otevřel ústa, aby Diviše popohnal. Nakonec se opravdu neovládl a vybuchl: ,,To by snad stačilo?"
Diviš se narovnal a rukou si třel záda. ,,Už nejsem nejmladší," vysvětloval. ,,Vůbec je necítím. Neboj se, pomalu končím. Zdá se, že je všechno, jak má být." Pak se zase sehnul a otevřel další truhlici. V duchu si říkal: ,,Sakra, kde je rychtář? Už tu měl dávno být!"
Ale jen vytáhl sukno a začal ho mnout v ruce, aby zkontroloval kvalitu, náčelník tasil meč. Šestý smysl ho varoval, že tu není něco v pořádku. ,,Ke mně!" křikl na své muže. Prudce ťal po Divišovi. Ale ten byl ve střehu. Padl na korbu vozu, takže meč zasvištěl nad jeho hlavou a narazil do víka otevřené truhlice.
Lupiči popadli své zbraně a s křikem, jímž se vždy povzbuzovali, vyrazili k vozu. Královští vojáci, kteří doprovázeli Diviše, však byli zkušení. Neukvapili se. Stiskem stehen popohnali své koně a pomalým krokem zamířili proti loupežníkům. Teprve když se k nim přiblížili natolik, aby měli v nočním šeru jistou ránu, vystřelili šípy a vzápětí vytáhli z toulců další. Stihli ještě jednou vystřelit. Pak již byli loupežníci tak blízko, že museli odhodit luky a tasit meče. Na cestě od smrku k nim zůstali ležet čtyři lupiči v krvi.
Proti nim teď stálo jen pět mužů. Se dvěma dalšími zápasil u vozu velitel Diviš. To nebyla tak veliká přesila, aby hrozilo bezprostřední nebezpečí. Hluk boje se musel nocí rozléhat široko daleko a pokud rychtář s biřici někde bloudil, musel jim ukázat správný směr. Navíc právě zmizel mrak, který zakrýval měsíc. Na cestu svítil slabý měsíční svit. Byl dostatečně silný, aby muži na šarvátku dobře viděli.
Diviš seskočil z vozu s mečem v ruce. Křivák měl jen tesák a nebyl nebezpečný. Ale náčelník byl vyzbrojený mečem a na první pohled bylo zřejmé, že ho ovládá výtečně. Diviš odrazil další výpad a couvl k vozu. Zády se opřel o dřevěnou korbu, která mu kryla záda. Teď měl oba útočníky před sebou. Uchopil meč oběma rukama, protože tak se mohl lépe bránit.
Náčelník lupičů se ohlédl po ostatních. V očích se mu mihl vztek. Boj ani pořádně nezačal a už ztratil čtyři muže. Navíc doufal, že tři muži, kteří Diviše doprovázeli, se při prvním náznaku nebezpečí otočí a utečou. Nepředpokládal, že se postaví na odpor. Jak dokonce viděl, ač byli tři, nebezpečně dotírali na jeho muže. Byli sehraní, v každém jejich pohybu byl znát vojenský výcvik. Lupiči byli zvyklí spíše na hospodské rvačky, než na bitvu v poli. Pletli se navzájem a neodkázali při útoku využít početní převahu.
Stačila chvilka nepozornosti, jíž Diviš dokázal využít. Uskočil stranou a krátkým švihem zasáhl Křiváka do pravé ruky. Tesák s prsty mu téměř odsekl od zbylé paže. Zraněný lupič se s výkřikem bolesti zhroutil k zemi. Náčelník se po něm zlostně ohlédl. Pak polohlasně zabručel: ,,Já tušil, že to je zrada!"
Znovu vyrazil do boje. Ale teď, když už Divišovi nehrozilo nebezpečí od druhého útočníka, neměl náčelník lupičů žádnou šanci. Krok za krokem ho Diviš přesnými údery zatlačoval od vozu. Střídal rány zleva i zprava, takže náčelník lupičů jen z posledních sil nastavoval ostří své zbraně, aby se chránil. Takový souboj nemohl dlouho vydržet. Několikrát při ústupu klopýtl. Nakonec se zlostně rozhlédl, pak švihl mečem před sebe a hodil ho proti Divišovi. Zasáhl ho do nohy, ale ostří zbraně pouze roztrhlo nohavice a lehce rozseklo kůži. To ale náčelník lupičů už neviděl. Otočil se a co mu nohy stačily začal utíkat do lesa, aby si zachránil kůži. Boj na mýtině byl stejně ztracený. Další dva lupiči leželi na zemi v krvi a porážka zbylé trojice, obklíčené Divišovými muži, byla jen otázka času.
Diviš sprostě zaklel. Pokud měl pro královského prokurátora někdo cenu, pak to byl náčelník bandy. Kde sakra vězel rychtář? Odhodil meč, protože by mu při pronásledování jen překážel. Vyrazil do tmy za utíkajícím loupežníkem. Naštěstí všude ležely spousty suchých větviček, které s praskotem ukazovaly uprchlíkovu cestu. Právě když opouštěl mýtinu a ponořil se do hustého lese, uslyšel, jak z opačné strany přijíždí oddíl pražských biřiců. Jenže ti mu v tuhle chvíli nebyli nic platní.
Jak dlouho běžel, netušil. Nohy začínaly těžknout, byl přece jen zvyklý spíše jezdit na koni, než se honit po lesích. Z čela se mu řinul nepříjemný lepkavý pot. Podle těžkého sípění před sebou však věděl, že ani pronásledovaný náčelník loupežníků na tom nebyl zřejmě lépe. To mu dodávalo sil. Najednou se mu zdálo, jako by hluk před ním utichl. Instinktivně se zastavil. To mu zachránilo život. Vzduchem se mihl dřevěný kyj, ale jeho hlavu minul. Zasáhl bolestivě jen Divišovo levé rameno.
Znovu zvednout kyj však náčelník lupičů již nestihl. Diviš k němu přiskočil a i když byl na pokraji mdloby, pěstí mu zasadil prudkou ránu do brady. Současně po paměti kopl před sebe. Zasáhl něco měkkého. Náčelník lupičů těžce hekl a pak se pomalou zhroutil. Diviš mu úderem vyrazil dech. Lapal po vzduchu, protože se dusil. Diviš jako ve snách zvedl kyj, jímž ho chtěl loupežník zabít. Jemně, skoro přátelsky, ho udeřil do hlavy. Náčelník loupežníků ztratil vědomí.
Diviš padl do mechu. Těžce oddechoval, před očima mu tančily zlaté stíny. Točila se mu hlava a chtělo se mu zvracet. ,,Tady jsem, hola!" rozkřičel se z plných sil. Pak uslyšel za sebou praskot, jak se kdosi prodíral lese. Zahlédl ještě plášť biřice s pražským znakem. Potom omdlel.



  e-mail :