BLOG


Ve středověku byly oblíbeným žánrem postily. To slovo vzniklo z latinského „post illa verba“, což se dá přeložit „po těchto slovech“. Šlo o komentáře složitých, většinou liturgických textů. Jejich smyslem bylo lidsky vysvětlit, o co vlastně v daném textu jde, ať již z hlediska církevního nebo morálního. Dnes se tenhle žánr nazývá komentáře nebo moderněji blogy. Vzhledem ke své konzervativní povaze se mi blogy psát nechce, je to pole výsostně mladé a moderní. Přidržím se proto raději postil, nikoli ovšem na témata náboženská, ale ryze světská. Pokud to jen půjde, budu pravidelně uveřejňovat své postřehy, nápady a analýzy. Myslím si totiž, že je správné říkat necenzurované myšlenky. Patent na pravdu nemá totiž nikdo. Pochopitelně ani já ne. Základem svobody slova je však to, aby měl každý člověk právo se vyjádřit, a třeba i mýlit.

Satira o zpravodajství

23.10.2020

Původním smyslem zpravodajství bylo, z logiky samotného toho slova, podávat zprávy, tedy sdělovat to, co se stalo. Jenže záhy pochopili vládcové, že popis událostí se dá upravit tak, aby je měli poddaní rádi. Tu se něco ubere, tu přidá a tu přikrášlí. Ve zpravodajství o bitvě u Kadeše (odehrála se roku 1274 př. n. l.) chetitské zprávy informují lid o vítězství jejich krále Muvattališe, zatímco staroegyptští zpravodajové popisují vojenský triumf faraona Ramesse II.

Vidíte, jak se dějiny opakují? Tahle bitva byla největší bitvou válečných vozů všech dob (účastnilo se jí asi 5 tisíc vozů). Bitva u Kurska ve druhé světové válce byla pro změnu největší tankovou bitvou všech dob. I když bylo vítězství Rudé armády nesporné, Goebbelsovské zpravodajství informovalo o úspěchu německých vojsk, která způsobila nepříteli velké ztráty a pak zaujala předem připravené pozice. Jak je totiž zřejmé, zpravodajství se nikdy neštítilo žádné lži, pokud se hodila vládcům... více


Každá bouřka vyčistí nebe a přijde zase slunce

17.10.2020

Jsem znechucen z toho, co se v posledních dnech děje. Světem se šíří zákeřná nemoc. Už samotné diskuse, jestli je hodně nebo málo zákeřná, jsou směšné. Je to nemoc a tečka. Za virus (samozřejmě pokud nebyl vyroben uměle) nemůže nikdo. Ale i pokud byl vyroben uměle, rozhodně za něj nemůže naše vláda. Za to, co se děje, také nemůže vláda, ale virus. Jenže my rádi hledáme viníky, rádi někoho pronásledujeme a urážíme. Je zoufalství číst nebo poslouchat donekonečna se opakující komentáře těch politiků, lékařů, umělců a novinářů, kteří si často hojí spíše své ego a mindráky, než aby se pokoušeli hledat rozumná slova. Většina z nich nechce někomu pomáhat, ale mantrou je „já to přece říkal už dávno“ a „vláda to celé dělá špatně“. Druhá poloha podobných vystoupení je fňukání. Úplně jako živá voda na mne zapůsobil rozhovor s jakýmsi obchodníkem zjevně s vietnamskými kořeny, který konstatoval, že se mu opravdu nedaří, nemá příjmy, ale nějak to musí vydržet. Pak následovalo padesát českých podnikatelů a umělců, kteří houfem vysvětlovali, že jim vláda musí pomoci, jinak zkrachují. Ekonomika je složitá a finanční toky povedou ke krachu mnoha podnikatelů, jenže to je přece normální. Kdo nestojí na pevných nohách, nemá rezervy a žije jen okamžikem, ten prostě bude mít problémy. Firmy vznikají a zanikají, lidé se rodí a umírají, katastrofy přicházejí a odcházejí... více


Světová válka K

10.10.2020

To, co nás letos zasáhlo, rozhodně změní celý svět – válčíme s koronavirem. Můžeme sice diskutovat, zda je to epidemie či podle nějakých tabulek to epidemie stále není, lze se hádat o to, zda je nošení roušek porušením našich lidských práv, je legitimní se ptát, co bude s těmi, kteří přišli o své příjmy. To je jen několik z mnoha otázek, které dnes společnost trápí. Nebo abych byl přesný, trápí především média, protože mnohé z toho by nás asi netrápilo, pokud by média tyhle v podstatě nesmyslné otázky nenastolila a tvrdošíjně neopakovala. Média ráda kloužou po povrchu, protože hledání příběhů je publicistické řemeslo. Jenže někdy je třeba zahodit novinářskou machu a podívat se pravdě do očí... více


Pojistka demokracie

4.10.2020

Tak nám opět skončilo první kolo senátního hemžení, vtipně označovaného jako naše nejzbytečnější volby. Tomu odpovídá i zájem voličů. A počkejte, jak tristní to bude ve druhém kole, které není spojeno s volbami krajskými.
Přemýšlel jsem, proč lidé tyhle volby ignorují. Jakýsi komentátor přišel na převratnou myšlenku, že důvodem je fakt, že se nepodařilo lidem vysvětlit, jak je Senát důležitý pro náš politický život. A vzápětí dodal, že Senát je přece pojistkou demokracie, to bychom si měli uvědomit. Všimněte si, jak ochotně opakujeme omleté fráze, aniž bychom o nich přemýšleli. Rozeberme si, co to znamená být pojistkou demokracie... více


Proč jít k volbám

27.9.2020

V posledních dvou týdnech jsem jezdil po knihovnách a besedoval. I když to ještě nebylo povinné, nosil jsem roušku a vyhýbal se místům, kde bylo hodně lidí, abych něco nepřenesl dál. Záhy jsem zjistil, že nejbezpečněji bude na předvolebních akcích rozmanitých politických stran, protože tam bylo vždycky pusto a prázdno. Pokud jsem se zaposlouchal do nabízeného programu, byl to většinou stand-up (který provozuje se svými přáteli Lukáš Pavlásek). Tenhle žánr vyniká tím, že se z trapnosti stává humor. Pokud je to provozováno na jevišti jako zábava, proč ne. Pokud je to vnucováno lidem na náměstí jako něco zásadního a zlomového, vyvolává to nejvýše depresi a kopřivku.
Aby bylo jasno, neznevažuji politiku a věci veřejné, jen ty, kteří se derou na místa, na která zjevně duševně nestačí, a slibují nesplnitelné. Měl jsem totiž smůlu a vždycky jsem narazil na akce stran, které tímhle étosem dnes vynikají (slušnost mi nedovolí je jmenovat)... více


Hádejme se a množme se!

19.9.2020

Nastala nám opět doba předvolební. To je čas myšlenkových erupcí, nesmiřitelných hádek a ztracených iluzí. Jenže nic z toho asi nejde zatracovat, protože lidstvo má v genech se pořád o něco hádat. Je to logické, nejsme stejní a nikdy nebudeme, dokud nás nezačnou geneticky upravovat a místo školy dostaneme voperovaný čip se sumou znalostí a korektních postojů. Ale ani pak asi stejní nebudeme, protože někomu voperuje čip Evropská unie, jinému USA, dalšímu Čína a jiným potají Antifa nebo BLM.
Lidé se vždycky chtěli hádat, je to jejich přirozenost. Jenže musíte mít důvod. Jsou lidé, kterým stačí hádat se o to, zda ligu vyhraje Sparta nebo Slavie. Zda si modelka X konečně dá zmenšit prsa. Zda je Bill Gates iluminát. Zda má hostinská hezčí zadek než vyhlášená obecní krasavice Y. Jistě, najde se řada důležitých témat, kvůli kterým si můžeme vjet do vlasů. Jenže sami cítíte, že to není to pravé vzrušení... více


Doporučuji skvělý rozhovor s profesorem Jaroslavem Flegrem

12.9.2020

V první části vysvětluje způsob, jak se viry šíří a přizpůsobují okolnostem. Laicky řečeno, pokud virům nebráníme, dominují „zabijáci“, kteří se nemusí soustředit na své šíření a rovnou likvidují nositele. Pokud se však virům bráníme, pak tihle „zabijáci“ rychle přijdou o živnou půdu, a proto začnou v populaci virů vítězit „soft“ verze, které nositele napadnou a nějakou dobu v něm žijí, aby stihli nakazit co nejvíce jedinců, a proto jejich účinek není tak devastující. Jinými slovy, prvotní pokusy o promoření na počátku pandemie považuje profesor Flegr za hrubou chybu, která přinesla vysokou úmrtnost v zemích, které šly touhle cestou. Naproti tomu u nás se vysoké úmrtnosti podařilo zabránit včasnou ochranou obyvatel. Nicméně to, že virus oslabil, neznamená, že je konec! Podle jeho prognóz se virus vrací a to, co se děje dnes, předpověděl už v létě. Takže si poslechněte, co nás podle něj čeká v dalších měsících... více


Morové prokletí

5.9.2020

Od minulého týdne nám počty nakažených strmě rostou. Za jediný relevantní hlas bych v této situaci považoval prognózy epidemiologů. Ti už na jaře varovali, že se pandemie na podzim vrátí a bude možná ještě horší. Nemá cenu teď naříkat nad chováním většiny populace, která ihned, jakmile se uvolnila nejpřísnější opatření, se začala chovat, jako by se nic nestalo a už stát nemohlo. On to někdo za nás zařídí. Naše civilizace je prostě taková. Jsme nezodpovědní a příliš zaměření na své vlastní ego. Naivitu a ideologii povyšujeme nad rozum. Neříkám samozřejmě nic nového a převratného, tohle se ví už dlouho.
Jak jsem minule slíbil, tenhle blog věnuji krátkému přehledu různých opatření, které dělali naši předkové v dobách, kdy je kosila černá smrt. Je až neuvěřitelné, kolik modelů uvažování a chování máme stejných. Jen s tím rozdílem, že oni byli vnitřně mnohem silnější, odolnější vůči bolesti, zodpovědnější a nebáli se smrti tak, jako dneska my. Ty hrůzy lidé často přežili bez psychologů a antikonfliktních týmů jen díky víře, že je může zachránit modlitba a přízeň boží. A že mrtví budou pro své utrpení spaseni. Pozemská smrt pro ně nebyla koncem, ale začátkem něčeho lepšího a vyššího. Přesto se ovšem snažili i pozemské katastrofy vysvětlit a minimalizovat... více


Rouška cti netratí

29.8.2020

Mírou duševní vyspělosti společnosti nejsou velká slova, ta umí říkat každý a dají se opsat z knížek, ale zdánlivé drobnosti. Třeba to, jak se lidé v určitých situacích chovají. Zrcadlem sobectví a pokrytectví naší současné civilizace se v tomto roce jednoznačně staly roušky.
Celá desetiletí si žila Evropa spokojeně a v blahobytu (s výjimkou vybombardovaného Bělehradu), a život jsme si znepříjemňovali marginálními hádkami o lidská práva. Když udeřil koronavirus a objevila se potřeba roušek, logicky v žádné zemi světa neměli tak velké zásoby, aby se daly uspokojit všechny potřeby hned a z hodiny na hodinu. Naše vláda začala zoufale po světě hledat dodavatele a opozice bohorovně vykládala, jak je vláda neschopná (kdyby vládla opozice, jistě jsme měli v každém městě už dávno předtím sklady roušek do zásoby!). Z roušek se stalo politikum, také díky České televizi, která jako fórum opozice vysílala doslova „rouškové“ speciály. Upřímně, k čemu jsou lidem, pokud je zle, podobné řeči. Pokud se objeví nebezpečí, musí národ táhnout za jeden provaz a hovořit spíše pozitivně a uklidňovat ty, kteří mají strach. Hádat se můžeme, až bude zase lépe. Ale budiž, opozice má v programu prudit, a tak to dělala... více


Quo vadis, Bělorusko?

22.8.2020

Jako geopolitická situace se dnes označují fakta, že sousedící země mají nějakou minulost, která obvykle ovlivňuje jejich vzájemné sympatie či antipatie. V chování politiků to však často nehraje žádnou roli. Jednak proto, že o dějinách většinou nic nevědí, anebo jsou jim lhostejné, protože před nimi leží nekonečné pláně globalizačního kutilství. A tak zmáčknutím hlasovacího knoflíku z pohodlného, bezpečného a dobře placeného poslaneckého místa rozhodují o lidech, aniž by tušili, co tihle lidé doopravdy cítí a chtějí.
Jenže země a národy mají své dějiny, tradici, psychologické limity a také vlastní národní zájmy. Dneska všichni vědí, co se má v Bělorusku udělat. Ale kdo ve skutečnosti tuší, jaké byly osudy téhle země a proč jsou postoje Polska, Litvy a Ruska k Bělorusku takové, jaké jsou? A proč Bělorusové věří více Rusku než Polákům?
Takže bez emocí a ideologie pár informací:
Až do 20. století neměli Bělorusové vlastní stát a nebyli považováni za samostatný národ. Žilo tam převážně slovanské obyvatelstvo, které se hlásilo k východnímu, tedy pravoslavnému křesťanství, ovšem v průběhu staletí se zde podle politické situace usazovali Varjagové, Tataři, Litevci, Poláci i Rusové. A ti všichni se snažili původnímu obyvatelstvu vnutit svou vládu, víru a mravy. Jenže vládnoucí elity byly vždycky v menšině, a proto si od nich většina venkovského obyvatelstva udržovala odstup, jehož výrazem bylo iracionální, ale reálné povědomí „běloruské“ identity... více


Z demokracie děláme děvku prodejnou

16.8.2020

Tak nás svou návštěvou poctil sám ministr zahraničí nikoho menšího, než je náš věrný spojenec a přítel na věčné časy USA. Velice podnětně nám sdělil, že je naše demokracie ohrožena Ruskem a Čínou, a zvláště je ohrožena v případě, pokud dostavbu naší jaderné elektrárny v Dukovanech nesvěříme americké firmě. V takovém případě je v podstatě s naší demokracií amen. Z jeho slov jsem pochopil, že základem demokracie je odevzdávání peněz do správných kapes.
Ale teď vážně. Že něco takového řekl, mne neudivuje. Američtí hoši jsou většinou přímočaří, mohou si to s ohledem na svůj vojenský a hospodářský potenciál dovolit. Stejně jako si to dříve dovolovali hoši sovětští. Ti zase zcela přímočaře tvrdili, že socialismus by byl u nás ohrožen, pokud by zakázky nerealizovali sovětští odborníci.
Všimli jste si, jak se v poslední době zneužívá slovo demokracie? Jeden příklad za všechny - Maďarsko. Ve veřejnoprávním prostoru se dozvídáme, že demokraticky zvolená maďarská vláda (většinou hlasů, o které si vlády západních „demokracií“ mohou nechat jen zdát) je nedemokratická. Tato vláda však dostala mandát od většiny voličů, aby prováděla politické reformy. A tak to dělá. Co je na tom k nepochopení?... více


Je dnešní pravice pravicí a vlastenec zrádcem?

8.8.2020

Občas si poslechnu nějakého politika. Ale v poslední době často nechápu, za koho vlastně, sportovním jazykem řečeno, kope. A kam skutečně patří jeho strana. To prosím není má neschopnost poslouchat a přemýšlet, to vyplývá ze současného zmatení pojmů a pokřivení politické morálky.
Dříve to bývalo jasné a přehledné. Před druhou světovou válkou hájila sociální demokracie střední městské vrstvy, národní socialisté spíše ty zámožnější a vzdělanější, komunisti proletariát, lidovci věřící, agrárníci venkov, živnostenská strana živnostníky, a společně šmahem bránili české zájmy proti Sudetoněmecké straně. Po roce 1948 to bylo ještě přehlednější, protože tu byla v podstatě jen jedna strana (se dvěma ocásky - lidovci a stranou socialistickou). Po sametové revoluci rostly strany jako houby po dešti, a skoro všechny měly stejný program, jímž byla likvidace komunismu a otevření dveří na Západ. Teprve privatizací došlo k určitému rozrůznění, nicméně rozdíly i tak byly spíše personální než myšlenkové. Ovšem zmizela „oborová specializace“ na určité společenské vrstvy, neboť skoro všechny strany chtěly velikášsky získat voliče napříč celým národem (což pochopitelně nejde)... více


Inter virus silent Musae

1.8.2020

Umělci se bouří. Někteří vydávají prohlášení a poskytují rozhořčené rozhovory, jiní demonstrují. Jsou však i tací, kteří pomáhají lidem, aniž by se tím někde chlubili. Ale jsou i tvůrci, kteří se stáhli, pracují doma a čekají. V očích veřejnosti se však mediální obraz vytváří podle těch, kteří nejvíce křičí. Čtenáři milují bulvár, proto mají tyto zprávy obvykle negativní nádech a tendenci k vulgaritě. Jenže nemůžete házet všechny do jednoho pytle.
Realita dneška přinesla nenávistné výpady proti umělcům a stejně nenávistné výpady umělců proti všem, kdo jim brání vystupovat. Přitom do práce přestali chodit i mnozí zaměstnanci továren, obchodů a úřadů. Mnozí z nich mají do kapsy rozhodně hlouběji než umělci. A přesto se kolem těchto profesí nevedou podobné vášnivé polemiky.
Jenže v umění jde o víc. Divadelní a hudební prkna jsou jako droga. Jeviště je zvláštní prostor nabitý neuchopitelnou magií. Osobně jsem to zažil. Jednou jsem jel na vystoupení s Petrem Traxlerem, v němž on zpíval, a já vyprávěl. Měl jsem strašnou rýmu, takovou tu, kdy vám pořád teče z nosu, a nejste schopni bez chrchlání říci větu. Chtěl jsem vystoupení zrušit, ale celou cestu mi to rozmlouval: „Klid, Vlasto, jakmile vylezeš na jeviště, uzdravíš se.“ A měl pravdu. V portále jsem se naposledy vysmrkal, pak hodina a půl nic, byl jsem naprosto fit, a rýma se zase spustila ve chvíli, kdy jsem jeviště opustil... více


Hroutí se kapitalismus?

28.7.2020

My starší si ještě ze školy pamatujeme, že ve vývoji lidstva následovaly po sobě společenské řády. Když se dali lidé dohromady, vytvořili společnost prvobytně pospolnou, pak ji vylepšili otrokářstvím, to se modifikovalo ve feudalismus, který porazil dravý kapitalismus. Teprve pak nastoupil proletariát spravedlivou cestu ke komunismu. Tou cestou bylo přechodné období zvané socialismus.
V době mého mládí existovala na tohle dělení lidského vývoje řada vtipů. V kontextu dneška je jistě mimořádně výstižné: Co je to socialismus? Trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu. A ejhle, ono se to splnilo. Po kapitalismu masarykovské 1. republiky jsme si prošli érou socialismu, abychom vkročili znovu do kapitalismu, tentokrát polistopadového, klausovského, jedním slovem privatizačního.
Tady by mohlo vyprávění skončit, kdyby se ovšem lidské dějiny zastavily. Jenže ony kráčí dál. Když se dneska dívám kolem sebe, vcelku logicky mne napadá parafráze onoho starého vtipu. Co je to kapitalismus? Trnitá cesta od socialismu k socialismu. Neboť přesně to se děje... více