BLOG


Ve středověku byly oblíbeným žánrem postily. To slovo vzniklo z latinského „post illa verba“, což se dá přeložit „po těchto slovech“. Šlo o komentáře složitých, většinou liturgických textů. Jejich smyslem bylo lidsky vysvětlit, o co vlastně v daném textu jde, ať již z hlediska církevního nebo morálního. Dnes se tenhle žánr nazývá komentáře nebo moderněji blogy. Vzhledem ke své konzervativní povaze se mi blogy psát nechce, je to pole výsostně mladé a moderní. Přidržím se proto raději postil, nikoli ovšem na témata náboženská, ale ryze světská. Pokud to jen půjde, budu pravidelně uveřejňovat své postřehy, nápady a analýzy. Myslím si totiž, že je správné říkat necenzurované myšlenky. Patent na pravdu nemá totiž nikdo. Pochopitelně ani já ne. Základem svobody slova je však to, aby měl každý člověk právo se vyjádřit, a třeba i mýlit.

Je dnešní pravice pravicí a vlastenec zrádcem?

8.8.2020

Občas si poslechnu nějakého politika. Ale v poslední době často nechápu, za koho vlastně, sportovním jazykem řečeno, kope. A kam skutečně patří jeho strana. To prosím není má neschopnost poslouchat a přemýšlet, to vyplývá ze současného zmatení pojmů a pokřivení politické morálky.
Dříve to bývalo jasné a přehledné. Před druhou světovou válkou hájila sociální demokracie střední městské vrstvy, národní socialisté spíše ty zámožnější a vzdělanější, komunisti proletariát, lidovci věřící, agrárníci venkov, živnostenská strana živnostníky, a společně šmahem bránili české zájmy proti Sudetoněmecké straně. Po roce 1948 to bylo ještě přehlednější, protože tu byla v podstatě jen jedna strana (se dvěma ocásky - lidovci a stranou socialistickou). Po sametové revoluci rostly strany jako houby po dešti, a skoro všechny měly stejný program, jímž byla likvidace komunismu a otevření dveří na Západ. Teprve privatizací došlo k určitému rozrůznění, nicméně rozdíly i tak byly spíše personální než myšlenkové. Ovšem zmizela „oborová specializace“ na určité společenské vrstvy, neboť skoro všechny strany chtěly velikášsky získat voliče napříč celým národem (což pochopitelně nejde)... více


Inter virus silent Musae

1.8.2020

Umělci se bouří. Někteří vydávají prohlášení a poskytují rozhořčené rozhovory, jiní demonstrují. Jsou však i tací, kteří pomáhají lidem, aniž by se tím někde chlubili. Ale jsou i tvůrci, kteří se stáhli, pracují doma a čekají. V očích veřejnosti se však mediální obraz vytváří podle těch, kteří nejvíce křičí. Čtenáři milují bulvár, proto mají tyto zprávy obvykle negativní nádech a tendenci k vulgaritě. Jenže nemůžete házet všechny do jednoho pytle.
Realita dneška přinesla nenávistné výpady proti umělcům a stejně nenávistné výpady umělců proti všem, kdo jim brání vystupovat. Přitom do práce přestali chodit i mnozí zaměstnanci továren, obchodů a úřadů. Mnozí z nich mají do kapsy rozhodně hlouběji než umělci. A přesto se kolem těchto profesí nevedou podobné vášnivé polemiky.
Jenže v umění jde o víc. Divadelní a hudební prkna jsou jako droga. Jeviště je zvláštní prostor nabitý neuchopitelnou magií. Osobně jsem to zažil. Jednou jsem jel na vystoupení s Petrem Traxlerem, v němž on zpíval, a já vyprávěl. Měl jsem strašnou rýmu, takovou tu, kdy vám pořád teče z nosu, a nejste schopni bez chrchlání říci větu. Chtěl jsem vystoupení zrušit, ale celou cestu mi to rozmlouval: „Klid, Vlasto, jakmile vylezeš na jeviště, uzdravíš se.“ A měl pravdu. V portále jsem se naposledy vysmrkal, pak hodina a půl nic, byl jsem naprosto fit, a rýma se zase spustila ve chvíli, kdy jsem jeviště opustil... více


Hroutí se kapitalismus?

28.7.2020

My starší si ještě ze školy pamatujeme, že ve vývoji lidstva následovaly po sobě společenské řády. Když se dali lidé dohromady, vytvořili společnost prvobytně pospolnou, pak ji vylepšili otrokářstvím, to se modifikovalo ve feudalismus, který porazil dravý kapitalismus. Teprve pak nastoupil proletariát spravedlivou cestu ke komunismu. Tou cestou bylo přechodné období zvané socialismus.
V době mého mládí existovala na tohle dělení lidského vývoje řada vtipů. V kontextu dneška je jistě mimořádně výstižné: Co je to socialismus? Trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu. A ejhle, ono se to splnilo. Po kapitalismu masarykovské 1. republiky jsme si prošli érou socialismu, abychom vkročili znovu do kapitalismu, tentokrát polistopadového, klausovského, jedním slovem privatizačního.
Tady by mohlo vyprávění skončit, kdyby se ovšem lidské dějiny zastavily. Jenže ony kráčí dál. Když se dneska dívám kolem sebe, vcelku logicky mne napadá parafráze onoho starého vtipu. Co je to kapitalismus? Trnitá cesta od socialismu k socialismu. Neboť přesně to se děje... více